Průmyslovák, který se ve stavařině, díky profesi svého otce, pohybuje od mala. Ke studiu architektury jsem se dostal až po dokončení VUT v Brně a po ročním zaměstnání v architektonickém studiu. Až tehdy jsem si uvědomil, že to, co chci dělat, je opravdu architektura a že si k tomu musím doplnit vzdělání. Roky jsem kombinoval práci na poloviční úvazek a denní studium FA ČVUT. V práci jsem se pohyboval mezi spoustou mladých a talentovaných lidí, mezi které patřila i Nina. Seděli jsme spolu v jedné kóji a ač jsme se ze začátku vůbec neznali, tak jsme si hned neskutečně lidsky a profesně sedli. Spolupráci jsme nepřerušili ani v době, kdy jsme se vydali vlastními cestami a postupně se k ní víc a víc vraceli. Logicky přišla doba, kdy jsme oba začali řešit, jestli a jak se rozrůst, abychom každý sám za sebe zvládali příliv nových projektů. Čím víc jsme to řešili, tím víc jsme docházeli k závěru, že se do toho máme pustit společně.